Systém barev

Již od dob antiky jsou známé barevné nátěry budov a figurálních objektů. Sloužily (a dosud slouží) jako designový prostředek a také jako ochranná vrstva, která chrání mimo jiné před opotřebením. Vzhledem k poškozením způsobeným povětrnostními vlivy, zejména pak vlivem vlhkosti, v důsledku emisí se význam ochranných funkcí v posledních desetiletích zvýšil.

Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel (Benátská charta) z roku 1964 stanovila základní mezinárodně platné principy pro památkovou péči a nakládání s historickými stavbami. Benátská charta shrnuje základní postupy pro všechny subjekty činné v památkové péči a definuje mimo jiné požadavky na použité stavební materiály. Doporučuje například, aby se při ochraně památek používaly moderní konzervační a konstrukční techniky (pouze tehdy), pokud se tradiční techniky ukázaly nepostačujícími a pokud byla účinnost moderních technik konzervace a konstrukce prokázána vědecky a otestována praktickými zkušenostmi (článek 10).

Přeneseno do oblasti stavebních materiálů a prostředků na ochranu budov vysvětluje tento požadavek, proč jsou například v památkové péči často upřednostňována historicky doložená pojiva před novými moderními pojivy. Benátská charta navíc požaduje:

• reverzibilitu (každé opatření je zásahem do původní substance, a proto musí být omezeno na minimum a mělo by být pokud možno opravitelné nebo zahrnovat možnost k opakování konzervativního zásahu.)
• a autentičnost (pravost památky by měla být co nejméně ovlivněna opatřením). Často dochází ke konfliktu mezi představami „památkářů” a nejvýhodnějším technickým řešením. Další oblastí případných sporů je otázka řemeslného zpracování některých materiálů nebo pojiv.