Upozornění
Chcete-li uložit soubory, klikněte na počítači pravým tlačítkem myši na název souboru a vyberte příkaz „Uložit jako“.
Vnitřní izolace by se nikdy neměly instalovat bez předchozího odborného posouzení a naplánování, protože vždy mají pronikavý vliv na hygrotermické vlastnosti stávající konstrukce. Seriózní výrobci systémů vnitřní izolace vždy poskytují pro předběžné plánování a simulace dostatek údajů o charakteristických vlastnostech a funkcích materiálů.
Analýza stavu podkladu
Prvním krokem každé instalace vnitřní izolace musí vždy být analýza stavu podkladu.
Ta vždy v prvním kroku zahrnuje posouzení a vyhodnocení viditelného poškození a stanovení „obvyklých“ charakteristických hodnot pro
- návrh a dimenzování stěnových konstrukcí
- a dále také zatížení od vlhkosti a zasolení,
- včetně příčin těchto jevů, jako je například vzlínající vlhkost nebo fasáda nedostatečně odolávající srážkové vlhkosti.
K tomu je nutné přidat také stávající hodnoty tepelně-technického stavu budovy,
- R-hodnotu stávající stěnové konstrukce či konstrukcí
- a také tepelné mosty.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat použitým stavebním materiálům, obzvláště pak na vnitřní straně obvodových stěn se zřetelem na jejich odolnost proti vlhkosti a také celkovému konstrukčnímu stavu vnějších částí stavby.
Protipožární ochrana
S přibývající velikostí a výškou staveb rostou také stavebně-technické nároky. Proto se vytvářejí tzv. třídy budov, které se zpravidla určují podle výšky podlahy nejvyššího podlaží. Přesnější definice lze najít ve státních stavebních předpisech, které se mohou v různých evropských zemích mírně lišit.
Stavebně-právní požadavky a relevantní stavebně-technické vlastnosti související s protipožární ochranou je proto nutné vyhledat v platných stavebních předpisech a seznamech konstrukčně-technických požadavků platných pro danou zemi.
Ochrana proti vlhkosti
Díky vnitřní izolaci se do stěnové konstrukce dostane jen malé množství tepelné energie. Následkem toho není k dispozici téměř žádná energie pro odpařování. V důsledku toho může vlhkost zapříčiněná srážkami nebo kondenzací vysychat směrem ven pouze ve velmi omezené míře, zejména v zimních měsících. Fasády tak zůstávají déle vlhké, intenzivněji se nasycují a silněji ochlazují. To značně zvyšuje riziko poškození zdiva vlivem mrazu. V tomto kontextu existuje několik požadavků v souvislosti pronikáním vlhkosti do vnitřně zatepleného zdiva, které je nutné zohlednit už při projektování energeticky účinných rekonstrukcí.
V normě DIN 4108-3 jsou v odstavci 4.2.1 vyjmenovány požadavky, při jejichž splnění se kondenzace vodních par uvnitř částí stavebních konstrukcí považuje za nižší než kritickou. Splnění těchto podmínek je před realizací vnitřní izolace nutné stanovit a prokázat výpočtem, a to ve smyslu minimálních požadavků.
- Základním požadavkem je to, že během doby kondenzace nesmí být vstupní množství kondenzátu mW,T větší než odpařované množství mW,V, mWT < mW,V, neboť v opačném případě by v konstrukci během let docházelo k hromadění celkového množství kondenzátu.
- Pro střešní a stěnové konstrukce musí platit, že množství kondenzované vody na 1 m² plochy stěny musí být vždy nižší než 1,0 kg (mWT < 1,0 kg/m²) a dále že na kontaktních plochách vrstev bez schopnosti kapilární absorpce vody (například vláknové izolační materiály, vzduchové vrstvy, parotěsné zábrany nebo betonové vrstvy) a pro materiály s hodnotou absorpce vody nižší než 0,5 kg (m²h^0,5), musí být toto množství nižší než 0,5 kg na 1 m² (mWT < 0,5 kg/m²).
- Materiály, které přicházejí do styku s kondenzovanou vodou, nesmějí být poškozené. (například vlivem koroze)
- Nepřípustné je zvýšení obsahu vlhkosti (v poměru k hmotnosti) u dřeva o více než 5 % a u dřevěných hmot o více než 3 %.
Pouze u parotěsných a parobrzdných systémů používaných u konstrukcí obvodových stěn, u nichž je jinak pronikání vlhkosti vyloučeno, lze pro prokázání výše uvedených podmínek použít „klasickou“ Glaserovu metodu, protože zde se zohledňuje přenos tepla a difúze páry výlučně za stabilních okrajových podmínek. V opačném případě je k posouzení izolačních vlastností nutno použít odpovídající počítačové programy pro hygrotermickou simulaci. Podporu a užitečné informace lze najít v normě DIN EN 15026, v datovém listu WTA 6-1 a 6-5.
U vnitřně izolovaných konstrukcí musí být z výše uvedených důvodů při projektování pečlivě zváženo riziko intenzivních srážek. Pro posouzení by měly být používány výhradně hygrotermické simulace (užitečné informace najdete v normě DIN EN 15026 a v datovém listu WTA 6-1). Za určitých okolností je za nedílnou součást realizace systému vnitřní izolace nutné považovat také zajištění ochrany proti intenzivním srážkám. Budovy mají v takových případech často komplikované, velmi členité a někdy navíc kamenné fasády. To často zcela (nebo částečně) vylučuje použití omítek a nátěrů z vodoodpudivých materiálů. V následných úvahách by měly být vždy nejprve zváženy možnosti konstrukční ochrany proti vlhkosti. Pokud je to možné a obhajitelné z hlediska nákladů a vizuální stránky, doporučuje se problémové oblasti, jako jsou např. římsy, koruny zdí, opěráky atd., zakrýt. Následně je třeba prozkoumat možnosti vodoodpudivé impregnace. V mnoha případech bude nutné stanovit nasákavost fasádních materiálů na místě pomocí Karstenových testovacích trubiček nebo z odebraných vzorků materiálu v laboratoři. Kromě typu materiálu a hustoty je právě nasákavost důležitým parametrem, který usnadní výběr vhodných materiálů z rozsáhlých databází komerčně dostupných simulačních programů. Tyto metody musí ve většině případů dostačovat, protože tepelně-vlhkostní vlastnosti materiálů, které jsou na stavbě skutečně použity, se v konkrétní úplnosti podaří zjistit jen zřídka. Užitečné informace k této problematice najdete v datových listech WTA 6-1 a 6-2.
Na následujícím schématu od Frauenhoferova institutu stavební fyziky je vidět pokles vlhkosti a následné vysychání cihlové zdi po provedení hydrofobní úpravy po dobu 5 let. Červeně je vyznačen obsah vody přibližně 16 % v okamžiku provedení hydrofobní úpravy.
Na tomto schématu Frauenhoferova institutu stavební fyziky je znázorněn příčinný vztah mezi vlhkostí stavebních materiálů a na ní závisející tepelnou vodivostí. Vezměme si například cihlovou zeď, u níž se následkem hydrofobní úpravy změnila tepelná vodivost v průběhu pětiletého časového období (znázorněného na obrázku 1). Zde můžeme v důsledku provedené hydrofobní úpravy a následného vysychání konstatovat zlepšenou tepelnou vodivost z hodnoty 0,77 W/(mK) na 0,46 W/(mK).
Tepelná izolace
Minimální hygienická tepelná izolace
V uvedeném oddílu normy DIN 4108-2 jsou popsány minimální požadavky na tepelnou ochranu obvodových zdí budov (viz odst. 3.1.2). Dodržení těchto požadavků při „normálním používání“ budovy s největší pravděpodobností zaručí, že se nevyskytnou žádné stavebně-fyzikálně podmíněné škody v důsledku vlhkosti ani ohrožení zdraví osob kvůli růstu plísní.
Certifikát tepelné izolace podle EnEV
Při úpravách stávajících budov lze podle rozsahu prováděných prací použít dvě různé metody hodnocení.
- Buď je nutné v souladu s konstrukční metodou dané části dodržet aktuálně vyžadované koeficienty prostupnosti tepla (hodnoty U), nebo
- je třeba stanovit maximální hodnoty celoroční spotřeby primární energie pro celou budovu metodou bilančního posuzování.
Rozsah odpovídajících požadavků lze najít v aktuálně platném znění předpisů o hospodárném využívání energií.