Důležité informace

Tato konstrukčně a funkčně klasická řešení vnitřní izolace byla po desetiletí nabízena ve dvou základních variantách.

• Systémy, u kterých je před izolační vrstvou směrem do místnosti na podkladové konstrukci nainstalováno pohledové opláštění.
  Tento typ konstrukce se často nabízí také jako řešení vhodné pro „domácí kutily“. Bezproblémovost zde však lze zaručit jedině při bezchybném zpracování a při použití parotěsné nebo parobrzdné vrstvy s dlouhou funkčností a životností. Přitom je bezpodmínečně nutné zabránit prostupu vlhkosti do konstrukce vlivem konvekce (zpětného proudění), protože v takovém případě mohou vznikat velká množství kondenzátu. Je nutné zabránit cirkulaci vzduchu mezi izolací a stávající stěnou. Vzduchotěsnost je zpravidla zajištěna pomocí samostatné vrstvy, například PE fólie, parobrzdné papírové vrstvy apod. Zde je vyžadováno pečlivé dlouhodobě těsné provedení, zejména ve styčných bodech různých částí stavby.
• · Panelové systémy, které jsou přilepeny přímo na stávající stěnu.
  Tyto panely jsou nabízeny v podobě kompozitních desek – které obvykle sestávají z izolačního materiálu, případně parobrzdné nebo parotěsné vrstvy a dále také z instalační vrstvy, nebo jako jednovrstvé desky, u nichž plní parotěsnou funkci samotný izolační materiál – například pěnové sklo. Také zde je nutné zabránit pronikání vlhkosti do konstrukce vlivem konvekce. Na jedné straně lze zvážit pečlivou instalaci desek metodou bodového upevnění nebo celoplošným nalepením. Na druhé straně lze zajistit vzduchotěsnost tím, že vyplníme panelové spáry pomocí špachtle nebo že celou plochu omítneme.

Kterýkoli ze systémů lze upřednostnit podle stavu existující stěnové konstrukce. Je-li tato konstrukce rovná a stabilní, doporučují se napřímo lepené kompozitní panely, v opačném případě je nejvýhodnější alternativou izolace s pohledovým opláštěním.

Upozornění: V zásadě je při použití parotěsných a parobrzdných vnitřních izolací nutné minimalizovat pronikání vlhkosti zvnějšku do konstrukce – instalací funkční ochrany proti intenzivním srážkám. Absorbovaná vlhkost je zejména v zimních měsících masivně přenášena směrem k povrchu vnitřní stěny, protože k vysychání směrem ven chybí potřebný vysoušecí potenciál – zejména vlivem nízkých venkovních teplot a také následkem omezeného přívodu energie, který způsobuje vnitřní izolace. Tak vzniká riziko poškození mrazem a růstu plísní.

Takzvané „kapilárně aktivní systémy vnitřní izolace“ byly vyvinuty v 90. letech s cílem obejít určité problémy, které imanentně souvisejí s parobrzdnými a parotěsnými systémy. Pionýrským počinem na tomto poli byly kalcium-silikátové stavební materiály, které se stále používají jako izolace v interiéru díky své klasické aplikaci v oblastech s vysokou teplotou. Dnes je nabídka široká a obsahuje nejrůznější materiály a jejich kombinace.

Kapilárně aktivní vnitřní izolace působí bez vnitřní parobrzdné či parotěsné vrstvy. V chladné polovině roku proto do konstrukce prolíná vodní pára. V místech, kde je dosaženo rosného bodu (obvykle na „vnější straně“ vnitřní izolace), vodní páry částečně kondenzují – tvoří se zde kondenzát. Vůči pronikající vodě ze strany fasády je zde vyšší tolerance, protože na rozdíl od parobrzdných systémů zde existuje vyšší potenciál pro vysychání směrem dovnitř budovy. Přesto i zde by měla být zajištěna funkční ochrana před intenzivními srážkami, aby se minimalizovalo riziko poškození mrazem – zejména na vnější straně zdiva.

Kapilárně aktivní vnitřní izolace řeší oba popsané systémy s vlhkostí – tvorbu kondenzátu a pronikání vlhkosti zvnějšku – zintenzivněním přenosu této vlhkosti směrem k interiéru a urychlením odpařování. To pomáhá zabránit vysokému lokálnímu obsahu vlhkosti a omezuje celkové hromadění vlhkosti v konstrukci.

Kapilárně aktivní vnitřní izolace jsou multifunkčními systémy materiálů, které v sobě spojují hygrotermické vlastnosti. Rozhodující pro funkčnost a „výkonnost“ vnitřní izolace je koordinovaná souhra mezi tlumením pronikající vlhkosti, přenosem páry a vody uvnitř materiálů a také mezi jednotlivými částmi stavby. Z tohoto důvodu nelze jednotlivé komponenty systému vyměnit bez konzultace s příslušnými výrobci.

• Stav podkladu
  Vzhledem k tomu, že kapilárně aktivní systémy se lepí po celé ploše, musí být podklad rovný, aby bylo zajištěno celoplošné propojení systémů. Při lepení kompozitních panelů bodovou metodou nebo lepením na vystouplé okraje se určité nerovnosti tolerují, i zde je však nutné dbát na ochranu proti konvekci. Pro pohledové opláštění neplatí ohledně hladkosti podkladové plochy žádné zvláštní požadavky.
• Podkladový materiál
  Před instalací kapilárně aktivních systémů a kompozitních panelů se zpravidla odstraňují sádrové omítky. Důvodem je jednak nedostatečná odolnost sádry vůči vlhkosti, a kromě tohoto také neslučitelnost mezi cementovými materiály a materiály s obsahem sádry, což může za působení vlhkosti vést k usazování minerálů. Někteří výrobci instalaci svých systémů otevřených pro difuzi par a kapilaritu na sádrových substrátech povolují za podmínky, že je zajištěna ochrana fasády intenzivními srážkami. Zde je třeba poznamenat, že plánovač musí zajistit splnění této podmínky během relevantní záruční doby.
  Rovněž je třeba odstranit omítky s obsahem minerálních materiálů a solí, zejména vápenné omítky.
  Pohledové panely zde nejsou tak kritické, protože představují samostatnou vrstvu. Sádrové omítky pod systémem skrývají nebezpečí usazení plísní, pokud není dostatečně zajištěna ochrana proti intenzivním srážkám.
• Vnitřní izolace s parobrzdnou nebo parotěsnou vrstvou smějí být nainstalovány jen v případě, že se minimalizuje možnost pronikání vlhkosti do konstrukce zvnějšku díky dostatečné ochraně proti intenzivním srážkám. Kapilárně aktivní systémy jsou v tomto ohledu tolerantnější, avšak přesto vyžadují přiměřenou ochranu proti intenzivním srážkám. V každém případě se doporučuje hygrotermální simulace.
• Použití ve vlhkých prostorách
  V principu fungují všechny systémy také ve vlhkých prostorách. Kapilárně aktivní systémy vyžadují fázi obnovy, tj. období, během nichž se absorbovaná vlhkost stačí zase uvolnit zpět do vzduchu v místnosti. Při použití v prostorách, které tyto doby schnutí neposkytují, jako např. u bazénů apod., je třeba sáhnout zpět k parobrzdným systémům. Kromě toho je třeba mít na paměti, že už například obložení dlaždicemi funguje jako parotěsná bariéra, a tak „brání v činnosti“ kapilárně aktivnímu systému.
• Vnitřní izolace pohledových fasád hrázděných konstrukcí
  Pohledové fasády hrázděných konstrukcí vyžadují kvůli nevyhnutelným předělům mezi trámy a příhradovou výplní speciální přístup. Zmíněné spáry mohou při zkrápění fasády deštěm vést k vysoké absorpci vody, to zejména na straně budovy, která je více vystavena intenzivním srážkám. Množství takto absorbované vody může násobně překročit množství kondenzované vody, které produkuje kapilárně aktivní vnitřní izolace. Aby mohla takto infiltrovaná voda opět vyschnout, musí být zajištěn odpovídající přísun energie do konstrukce. Proto se u dodatečně instalované izolace doporučuje omezit izolační účinnost. Příslušné doporučení najdete v datovém listu WTA 8-5-00/D (Opravy hrázděných konstrukcí dle WTA V: Systémy vnitřní izolace). „Hodnota dodatečné tepelné izolace by neměla překročit limit D Ri = 0,8 m²K/W.“ Toto doporučení neplatí u opláštěných hrázděných konstrukcí, například při obložení prkny, šindely nebo při omítnutí omítkou, protože do opláštěné hrázděné konstrukce nemůže zvnějšku infiltrovat vlhkost vůbec nebo jen ve velmi malém rozsahu.

Vzhledem k velké rozmanitosti systémů zde můžeme uvést jen povšechné informace, které připouštějí určité zevšeobecnění. V každém případě však doporučujeme postupovat podle pokynů dodavatele (výrobce) daného systému.

• Ochrana proti zpětnému proudění (konvekci)
  Při instalaci vnitřní izolace je nutné bezpodmínečně dbát na to, aby se zabránilo zpětnému proudění (konvekci). U kapilárně aktivních systémů je obecně vždy požadováno celoplošné lepení – menší dutiny bez vzájemného propojení a bez propojení se vzduchem v místnosti, které mohou vzniknout při realizaci, lze přitom považovat za nekritické – takže nehrozí riziko konvekce. U systémů s pohledovým opláštěním a také u kompozitních panelů je nutné zabránit pronikání vzduchu z místnosti do konstrukce. To se zajistí nalepením kompozitních panelů bodovou metodou nebo nalepením na vystouplé okraje nebo také pečlivou instalací a nalepením parobrzdné nebo parotěsné zábrany, zejména u hraničních částí stavby a různých prostupů. Je nutné se postarat o to, aby během zpracování nedošlo k narušení nebo únavě vzduchotěsného povrchu.
• Instalace zásuvek, vypínačů světel atd.
  Elektroinstalační krabice pro zabudování vypínačů a zásuvek mohou z hlediska izolace i vzduchotěsnosti představovat slabinu. Tyto prvky je proto obvykle třeba opatřit zadní izolací. U systémů bez kapilárně aktivního principu je k tomu nutné použít prvky s parotěsnými nebo parobrzdnými vlastnostmi. Přitom je bezpodmínečně nutné zabránit zpětné konvekci v pohledové vrstvě. Pokud se zachovává původní vedení a elektroinstalace, doporučuje se odstranit starou krabici, dutinu rozšířit a opatřit ji izolačním pásem.
• Instalace rozvodů topení a teplé vody
  Rozvody topení a teplé vody se doporučuje vést vždy na „teplé“ straně izolace, tzn. na straně místnosti, aby se zabránilo energetickým ztrátám nebo – v nejhorším případě – dokonce zamrznutí.
• Povrchová úprava
  V tomto ohledu nelze kvůli různorodosti dostupných systémů vydat jednotné doporučení. Obecně lze říci, že povrchová úprava kapilárně aktivních systémů klade na stavebně-fyzikální vlastnosti finální dekorativní úpravy systému vyšší nároky než méně propustné systémy. Konkrétní požadavky ohledně specifických stavebně-fyzikálních vlastností formulují dodavatelé jednotlivých systémů. Zatímco pro omítky, tmely a povlaky jsou nejvíce zatížitlené parametry k dispozici, v případě obložení stěn a příslušných lepidel je dostupnost těchto údajů zpravidla omezená.
• Mechanické upevnění vnitřní izolace
  Na rozdíl od tepelně izolačních kompozitních systémů neexistují pro mechanické upevnění vnitřní izolace žádné obecné podklady. Specifické požadavky pro jednotlivé systémy, zejména u dynamicky namáhaných konstrukcí (například u hrázděných konstrukcí) jsou spolu s doporučeními popsány v technických údajích poskytovaných příslušným výrobcem.
• Boční izolace a izolace tepelných mostů
  Ke stanovení hloubky a tloušťky izolace je nutné v jednotlivých případech vždy provést výpočty se zřetelem k minimální hygienické tepelné izolaci. Zpravidla lze boční izolaci instalovat na návazné části stavby, jako jsou stropní konstrukce nebo příčky, spolu s řešeními specifickými pro určitý systém – například s izolačními klíny.
• Napojení zhlaví trámů u dřevěných trámových stropů
  Mezipodlažní stropy by měly být vždy izolovány, pokud je to možné, průběžným způsobem. Pro tento účel dochází k odkrytí trámů. Aby se zabránilo konvekci v oblasti zhlaví trámů, je nutné trhliny uvnitř jednotlivých trámů v místech, kde se napojuje vnitřní izolace, tesařským způsobem roztáhnout. Při použití kapilárně aktivních systémů je nutné trám v tomto místě obalit manžetou z vhodného kompresního pásu. U parotěsných nebo parobrzdných systémů je třeba příslušnou vrstvu přilepit k trámu vhodným lepicím pásem. Následně se zvolený systém dále zpracuje. Okolo samotného zhlaví trámu by měl být pokud možno ponechán vzdušný prostor.
  V částech stavby, které jsou obzvláště ohroženy vlhkostí – obvykle ve spojení s pronikáním vlhkosti skrze fasádu –, se jako dodatečná preventivní ochrana doporučuje použít kapsle bóru. Lisované solné kapsle působí preventivně proti dřevokazným houbám a hmyzu prostřednictvím usazování anorganické kyseliny borité. Látka se aplikuje do navrtaných otvorů. Pro každé zhlaví trámu se použije jedna až dvě bórové kapsle (viz dokument „Sonderverfahren zur Behandlung von Gefahrstellen“ organizace DGfH – Německá společnost pro výzkum dřeva). V řídkých případech, kdy je stav obzvláště kritický, může být účelné zhlaví trámů temperovat.

Provlhlé zdivo, které je v přímém kontaktu se zemí, lze úspěšně sanovat dodatečnou vnitřní hydroizolací v kombinaci s některým systémem tepelné izolace. Ačkoli pro vnitřní hydroizolaci nejsou v aktuálně platném znění předpisů EnEV (2009) uvedeny žádné explicitní požadavky ohledně povinných hodnot U, je přinejmenším u vytápěných sklepních prostor nutné splnit požadavky na hygienické minimum tepelné izolace. To vede zpravidla k nutnosti instalovat izolační vrstvu, takže otázka po místě vestavby přestává být podstatná, a vystupuje naléhavá nutnost dodržet požadavky uvedené v předpisech EnEV.

V Německu bylo v oblasti energetických úspor nejprve v roce 1977 schváleno nařízení o tepelné izolaci (WSchV) s cílem dosáhnout úspory energií v budovách.

S přihlédnutím k ekonomické obhajitelnosti se tento zákon řídí ambiciózním cílem vybudovat do roku 2050 stavební fond, který bude téměř klimaticky neutrální.

Nařízení o energetických úsporách (EnEV)

Nařízení EnEV v sobě slučuje požadavky Nařízení o tepelné izolaci a Nařízení pro topná zařízení. Tepelná izolace představuje inteligentní řešení pro omezení spotřeby energií (spotřeba i vyvíjení tepla) budov. Nařízení EnEV odkazuje na technologická pravidla a implementuje požadavky evropského práva.

Rozsah platnosti EnEV

• Budovy s normálními vnitřními teplotami. (Budovy, které jsou vytápěny na teplotu 19 °C a více, přičemž jsou vytápěny minimálně 4 měsíce v roce.)
• Budovy s nízkými vnitřními teplotami. (Budovy, které jsou vytápěny na teplotu v rozsahu 12 – 19 °C, přičemž jsou vytápěny minimálně 4 měsíce v roce.)

Nařízení EnEV neplatí pro:

• Provozní budovy pro chov zvířat
• Velkoplošné a trvale otevřené provozní budovy
• Podzemní stavby
• Zasklená zařízení a pěstební prostory pro pěstování, množení a prodej rostlin
• Nafukovací haly, stany a jiná podobná zařízení Budovy určené k opakované montáži a demontáži

pro budovy s normálními vnitřními teplotami jsou formulovány s ohledem na roční spotřebu primární energie a transmisní tepelné ztráty.

Hodnota HT pro transmisní tepelné ztráty popisuje objem tepla, které uniká pláštěm budovy (stěny, okna, střecha, spodní „uzávěr“ budovy atd.).

Fxi = korekční tepelný součinitel podle tabulky

Ui = součinitel prostupu tepla v [W/(m²K)]

Ai = půdorysné plochy jednotlivých stavebních částí v [m²], pro něž jsou součinitel prostupu tepla U a korekční tepelný součinitel konstantní

∆UWB = hodnota připočtená pro tepelný most v [W/(m²*K)]. To zohledňuje tepelné ztráty způsobené tepelnými mosty. Při zjednodušeném postupu je třeba tuto hodnotu nastavit na 0,05 W/(m²*K)

A = celková plocha tepelného přenosu v [m²]

Tepelné ztráty HT jednoho prvku opláštění budovy závisejí na součiniteli prostupu tepla (hodnota U) příslušné části stavby a její plochy.

Pro stavební úpravy s cílem energetické sanace vnějších stavebních částí budov, jako jsou například okna, fasády nebo obvodové zdivo, předepisuje nařízení EnEV z roku 2009, že firmy musí prováděné práce zadokumentovat a kromě toho vystavit soukromý certifikát, tzv. firemní prohlášení o shodě. Tím se má zajistit splnění požadavků podle § 26a EnEV 2009 a také minimálních technických požadavků. Příslušné podklady lze najít na internetu.

Produkce skleníkových plynů vypouštěných jak domácnostmi, tak i průmyslovými podniky v průběhu posledních 100 let velmi výrazně stoupla. V důsledku toho se zvýšila i průměrná povrchová teplota Země přibližně o 0,6 °C. Následkem jsou přírodní katastrofy nevídaných rozměrů. Věda, ekonomika a politika na celém světě nyní spolupracují na zachování Země jako prostoru pro život. Prvním krokem světových politiků k omezení produkce skleníkových plynů byl tzv. Kjótský protokol.

Mezi nejvýznamnější přírodní skleníkové plyny patří

• vodní pára (H₂O)
• oxid uhličitý (CO₂)
• metan (CH₄) a
• oxid dusičitý (N₂O)

Kromě toho jsou za skleníkové plyny s výrazným dopadem na klima považovány také uměle vyrobené plyny, jako jsou například chlorfluorované uhlovodíky (CFC) nebo plně či částečně fluorované uhlovodíky (FKW, HFKW).

Emise CO₂

Celosvětově se vypouští do ovzduší přibližně 25 miliard tun CO₂ za rok.
V přepočtu na obyvatele nejvíce k emisím CO₂ přispívají USA s hodnotou 20 tun za rok, následované Německem s 14 tunami na osobu a rok. Ve většině rozvojových zemí je to 0,5 – 3 tuny na osobu a rok.

Opatření pro snížení emisí

Pro nové i stávající stavby platí od ledna 1995 nové nařízení o tepelné izolaci. Cílem tohoto nařízení je snížit spotřebu energie, a díky tomu i související emise CO₂ o 30 procent.

Součinitel prostupu tepla

Součinitel prostupu tepla vyjadřuje (ve wattech), kolik tepla projde částí stavby o ploše 1 m² při rozdílu teplot 1 K.

U = součinitel prostupu tepla v [W/(m²K)]

RT = tepelný odpor v [(m²K)/W]

Rsi = přechodový tepelný odpor uvnitř v [(m²K)/W]

Rse = přechodový tepelný odpor venku v [(m²K)/W]

Ri = hodnoty tepelného odporu jednotlivých vrstev stavební části v [(m²K)/W]

R = d/λ, kde d= tloušťka vrstvy stavební části [m] a λ = výpočetní hodnota tepelné vodivosti v [W/(m²*K)]

Přechodový tepelný odpor

Přenos tepla z povrchu stavební části do vzduchu (a naopak) se označuje pojmem přestup tepla.

• Rsi (uvnitř) v [(m²*K)/W]
• Rse (venku) v [(m²*K)/W]

Hodnoty přechodového tepelného odporu závisejí na směru tepelného proudění (nahoru, ve vodorovném směru, dolů), na rychlosti proudění vzduchu a na umístění stavební části (uvnitř, venku).

Pro výpočet nebo stanovení hodnot přechodového tepelného odporu platí pokyny v normě DIN V 4108-4.

Pro rovinné povrchy, u nichž nejsou k dispozici žádné zvláštní okrajové podmínky, platí následující tabulkové hodnoty:
(Pro nerovinné plochy a speciální okrajové podmínky platí norma DIN EN ISO 6946)

Přechodový tepelný odpor

Přechodový tepelný odpor RT stavební části rovinného tvaru vybudované z tepelně homogenních vrstev se skládá z přechodového tepelného odporu R a hodnot přechodového tepelného odporu Rsi a Rse.
RT= Rsi + d/lambda + Rse v [m²K/W]

Pro další vrstvy stavební části platí:
RT= Rsi + suma Ri + Rse v [m²K/W]
Suma Ri = součet hodnot přechodového tepelného odporu všech vrstev stavební části [m²*K/W]

Pomocí programu iQ-Lator lze jednak vypočítat hodnoty U jednorozměrných konstrukcí obvodových konstrukcí (obvodové venkovní stěny, i stěny v kontaktu se zeminou a střechy), a kromě toho lze také provést posouzení hygrotermických vlastností. Pomocí tohoto programu lze vytvářet nejrůznější konstrukce a provádět analýzy se zřetelem na přenos vlhkosti a tepla skrze konstrukci. Rychlý výpočetní algoritmus poskytuje na základě definice konstrukce, jejích úprav nebo klimatických podmínek takové výsledky, které umožňují realistické posouzení stavby.