rcc heritage buildings

U mnoha historických objektů jsou neomítnuté režné cihly dominantním prvkem fasády. Zde je důležité nalézt zlatou střední cestu mezi obnovou a restaurováním. Čisticí práce je zpravidla nutné projektovat a ověřovat na vzorových plochách. Až poté lze většinou určit, které cihly musí být vyměněny a které mají být restaurovány.
Opravy popraskaných, nepevných nebo již dokonce zvětralých spár jsou u takových fasád pravidlem. Přitom lze moderní omítky přizpůsobit historickému zdivu a rovněž je možné zvolit omítky na základě tradičních, historických metod. Po pečlivém zvážení všech pro a proti lze ověřit vhodnost hydrofobizace a případně upravit pro požadovaný stupeň vodoodpudivosti tak, aby se dosáhlo příslušného vysušení. Vynikajícími příklady našich odborných znalostí v této oblasti jsou hrad německého řádu Malbork (Marienburg) v Polsku nebo Kaispeicher B (nyní Námořní muzeum v Hamburku), z nichž oba objekty jsou na seznamu památek světového dědictví UNESCO.

Ať už je podezdívka omítnutá nebo kamenná, jedná se o jednou z nejnamáhanějších součástí budovy.

K hlavním negativním vlivům patří vzlínající a odstřikující voda s obsahem solí. Zejména v případě poškozené nebo chybějící izolace může dojít ke značným poškozením, od vlhkých map přes výkvěty solí až po masivní praskliny v omítce. Často je poškození omezeno pouze na vnější stranu. Vlhkost pronikající soklem může proniknout kapilární absorpcí a difuzí až k vnitřní straně stěn, a dostat se tak do místnosti. Ačkoliv se po určité době nastolí rovnováha mezi absorpcí vlhkosti a jejím uvolněním do stěn, neznamená to, že nedojde k poškození. Rovnoměrný průtok vlhkosti stěnou zatěžuje stavební materiály a vede k neustále se zvyšujícímu usazování solí a ke zvýšení vlhkosti vnitřního vzduchu. Důsledkem může být nejen nepříjemný zápach, ale i poškození povrchů stěn historických interiérů nebo vnitřního zařízení.

Společnost Remmers Fachplanung je schopna podrobně prozkoumat tyto průtoky vlhkosti a v případě potřeby je simulovat, aby mohla doporučit vhodná opatření pro ochranu struktury budovy.

Historické omítky již leckdy nesplňují dnešní požadavky na používání a bezpečnost. Je obtížné posoudit jejich zatížitelnost, protože znalosti starých malt a jejich receptur jsou obvykle minimální.

Omítky a malty zároveň významně utváří charakter a vzhled našich budov a jsou cenným svědectvím historických stavebních materiálů a stavebních technologií. Během restaurování nebo oprav historických budov se kromě maximálního zachování původní substance usiluje o použití náhradní nebo rekonstrukční malty a omítky, která se svými vlastnostmi co nejvíce přibližuje historickému materiálu. Cílem je obnovit původní stav, napodobit jeho formu a funkci a použít k tomu původní materiály a techniky.

Zde může být pomocníkem Remmers Fachplanung: U jednotlivých objektů se provede individuální analýza stávající staré malty, aby bylo možné nalézt podobný materiál, který bude recepturou a funkcí co nejbližší historickému materiálu. Analýzy zpracovává akreditovaný Analytický ústav Bernharda Remmerse a vyhodnocení výsledků analýzy se provádí v úzké spolupráci s odborníky z oddělení zaměřených na malty společnosti Remmers GmbH, které rovněž vytvoří materiál podle vzorků původní omítky. Po zpracování vzorků na stavebním objektu je výsledné rozhodnutí v rukou stavebníka a odborníků z oblasti památkové péče.

Již od dob antiky jsou známé barevné nátěry budov a figurálních objektů. Sloužily (a slouží) jednak jako designový prostředek, ale také jako ochranná vrstva, která chrání mimo jiné před opotřebením. Vzhledem k poškozením způsobeným povětrnostními vlivy se v posledních desetiletích zvýšil význam ochranné funkce, a to zejména vůči vlhkosti.

Současná dostupná pojiva pro barevné nátěry nabízejí možnost najít kompromisy mezi představami a cíli památkové ochrany a technickým optimem. Pro realizaci cílů památkové ochrany jsou často vhodné nátěry na bázi vápna. Díky čistě mechanicky modifikovaným vápencům se zde v posledních 20 letech vyvinuly systémy vápenných nátěrů, které vykazují výrazně lepší odolnost vůči povětrnostním vlivům než „normální” vápenné nátěry. Technického optima lze nejlépe dosáhnout pomocí vysoce kvalitních barevných nátěrových systémů na bázi silikonové pryskyřice, které umožňují obrovskou tvůrčí svobodu. Někde mezi tím se pohybují silikátové nebo minerální barvy, jejichž použití musí být pečlivě zváženo s ohledem na možné výhody a nevýhody.

Také v historických budovách respektive právě v nich často schází nebo je nedostatečná izolace v kontaktu s terénem. To může vést k vysokému stupni absorpce a transportu vlhkosti příslušnými stavebními materiály. Obsah vlhkosti, který překračuje „normální“ rovnováhu vlhkosti, neprospívá žádnému typu stavebního materiálu. Smysluplným cílem opravy je proto v takových případech vždy snížení vlhkosti, čímž se nejen prodlužuje životnost opravných opatření, ale také může dojít k výraznému zpomalení dalšího zvětrávání historických stavebních materiálů. U historických objektů je však obtížné použití moderních izolačních výrobků na bázi bitumenu. Tento typ materiálu není příliš reverzibilní a svým celkovým charakterem neodpovídá historickým stavbám.

Minerální hydroizolační systémy, vyvíjené v posledních letech, se ale naopak hodí velmi dobře! S některými projekčními triky je dokonce možné docílit reverzibility.

Firma Remmers je absolutním specialistou na výrobu konzervačních látek na kámen a všeho, co se přírodního kamene týká. Tyto výrobky se celosvětově používají při rekonstrukci nejcennějších kulturních památek. Základem je samozřejmě kvalitní projektování, přičemž běžné průzkumy stavebního objektu v tomto případě obvykle nestačí. Většinou se jedná o speciální průzkumy, které musí být pečlivě naplánovány, provedeny a vyhodnoceny. Díky tomu ovládá Remmers Fachplanung tuto oblast v celé její šíři.

Rozšíření znalostí, získaných v průběhu posledních desetiletí, pokud jde o zvětrávání a rozpad přírodního kamene s sebou přineslo vedle sofistikovaných konzervačních technologií týkajících se odsolování, zpevnění a snížení bobtnavosti přírodního kamene také vyšší nároky z hlediska památkové péče. Zatímco dřívějším cílem památkové péče bylo obnovení původního stavu ve smyslu esteticky odpovídající rekonstrukce, dnes je v popředí zájmu ochrana a zachování původní substance s jejím jedinečným historickým charakterem. Je pochopitelné, že tento přístup významně ovlivňuje výběr použitých stavebních materiálů a technologie zpracování. V mnoha případech se objem použitých materiálů snížil, ale požadavky na kvalitu se zvýšily. Zásah do originální substance je tak často mnohem jemnější než dříve. Příkladem je použití malt pro vysprávku kamene zpracovaných do ztracena. Z toho automaticky vyplývá požadavek na zpevnění originální substance, na kterou má být malta aplikována. Proto spolu různá opatření v rámci konzervace a oprav souvisejí a jsou vzájemně závislá. Oproti minulosti je nyní požadován individuální přístup zabývající se jednotlivými mechanizmy a formami poškození. Remmers Fachplanung je tím správným partnerem.

Dnes hraje v zabezpečení a při rekonstrukci starých budov významnou roli znalost nosné kapacity historického zdiva. Nosné stavební dílce historických budov, jako jsou stěny a pilíře, často tvoří dvouplášťové zdivo z přírodního kamene nebo z cihel. Zatímco vnější pláště jsou „řádně“ vyzděné, uvnitř těchto dílců se obvykle nachází „násyp“ z kamenných úlomků a vysoký podíl malty. Nosnost je kromě pevnostních a deformačních vlastností kamenů a malt ovlivněna mnoha dalšími parametry.

Výběr správné malty pro zpevnění stavebních dílců nebo posouzení vhodnosti zpevňovačů pro zvýšení nosnosti klenby vyžaduje vysokou úroveň odbornosti. Tu firma Remmers Fachplanung v minulosti prokázala u celé řady objektů, mimo jiné při rekonstrukci katedrály svatého Petra v Kolíně nad Rýnem a kostela svatého Josefa v Cáchách.

K čištění povrchů historických objektů se v současnosti používá celá řada metod, jako je suché a vlhké tryskání, aplikace chemikálií, čištění vysokotlakými a nízkotlakými zařízeními, speciální techniky jako např. „gommage“ a tryskací systémy na bázi vířivých proudů a čištění laserem.

Nicméně žádný z těchto systémů není systematicky používán k čištění větších ploch v interiérech historických budov. Musí být buď použito hodně vody, nebo vzniká velké množství prachu. Některé interiéry byly takovými metodami přesto čištěny, ovšem vzhledem k předchozímu vystěhování veškerého nábytku a pečlivému zakrytí citlivých oblastí plastovou fólií nebo dokonce postavení téměř vzduchotěsných stanů se náklady někdy vyšplhaly do nepřijatelné výše.

Čištění laserem se stále častěji používá k čištění ozdobných stavebních prvků, u velkých rovných ploch je však poměr cena / výkon stále příliš nepříznivý. Kromě toho dochází v důsledku součinnosti paprsku vysokoenergetického laseru s barevnými prvky, jako je například glaukonit, v některých případech k nežádoucím barevným změnám. S peelingovými čisticími pastami na bázi přírodního kaučuku lze všem těmto problémům předejít. Společnost Remmers Fachplanung plánuje čištění interiérů historických objektů tak, aby mohl obvyklý provoz v prostorách pokračovat i během jejich čištění.

Konkrétním příkladem správně projektovaného a provedeného využití moderních restaurátorských metod jsou ručně natírané střešní tašky pocházející z konce 12. století na karolínské Einhardově bazilice v hessenském Odenwaldu v části Steinbachu.

V rámci vynikající spolupráce mezi provádějící restaurátorskou firmou a vedoucím restaurátorem byly tašky nejprve katalogizovány a zmapovány tak, aby byl klasifikován jejich stav. Tašky, uložené v mřížkových boxech, byly ponořeny do na místě postavené máčecí vany o objemu 100 m³, aby se vymyly původní, nevhodné konzervační látky. Po vyčištění byla máčecí vana zastřešena, aby se střešní tašky po dobu asi půl roku sušily. Poté následovalo zpevnění zpevňovačem kamene na bázi esteru kyseliny křemičité KSE 300, opět v máčecí vaně. Pomocí parametrů získaných ze zkoušek byl naplánován časový harmonogram pracovních postupů a byla provedena bezpečnostní opatření.

Po dokončení procesu máčení a reakce byla střecha baziliky znovu pokryta střešními taškami.

Některé z dřevěných rozet, draků a maskaronů byly tak silně zvětralé a zničené, že bylo nutné zrekonstruovat jejich tvary a struktury. Bylo nutné najít metodu, která co nejvíce zachová původní materiál těchto zdobných prvků. Střešní nosníky byly preventivně impregnovány proti dřevokaznému hmyzu. Byla učiněna další ochranná opatření pro impregnaci dřevěné konstrukce. Dřevění obklady a podlaha byly ošetřeny a chráněny bezbarvým přípravkem Hartwachs-Öl. Nakonec bude renovována fasáda.

Závěr: Chrám Wang je v mnoha ohledech tak výjimečnou stavbou, že stojí za všemožné úsilí a péči, aby byl v co nejpůvodnějším stavu zachován pro budoucí generace.

Jedná se pouze o příklad jednoho z problémů, které mohou v souvislosti s restaurováním historických dřevěných konstrukcí nastat. I zde platí, stejně jako u všech ostatních typů stavebních materiálů hodných zachování, že je nutné spojit odborné znalosti škodlivých vlivů životního prostředí a znalost moderních konzervačních a ochranných metod.

Se zvyšujícím se věkem budovy dochází ke stále většímu výskytu trhlin. Mohou mít řadu příčin. Teplotní zatížení, sesedání základů a vibrace jsou jen některé z nich. Nezáleží na tom, o jakou konkrétní příčinu se v daném případě jedná. Trhlina ve zdivu je vždy závažné narušení statického systému a měla by být opravena, aby nedošlo k dalšímu poškození.

Trhliny ve zdivu se ještě před několika lety opravovaly výměnou prasklých cihel a opravou vazby nosného zdiva vyplněním novou maltou. To znamená, že vlevo a vpravo od trhliny byly vyjmuty jedna nebo dvě cihly a po odstranění staré spárovací malty opět vloženy zpět. Často byly takové opravy poté velmi zřetelné a v mnoha případech se nedosáhlo původní nosnosti.

Od zavedení takzvaných spirálních výztuží lze části zdiva spojovat jednoduchým a přesto velmi efektivní způsobem, čímž se bezpečně obnoví vazba zdiva. Spirálové výztuže představují minimální zásah do opravovaného zdiva, jelikož se vkládají do spár. Dokonce i popraskané cihly mohou být znovu použity. To je jeden z důvodů, proč mají spirálové výztuže tak velký ohlas v oblasti památkové péče. Trhliny ve fasádě i v oblasti překladů, otvorů nebo oblouků lze tak úspěšně opravit jen s minimálním zásahem.

Pokud je třeba vytvořit repliky ozdobných prvků, figur, balustrů, štukových prvků apod., např. kvůli tomu, aby originály již nebyly vystavovány povětrnostním vlivům nebo aby byly nahrazeny určité zničené prvky, lze vytvořit odlitky ještě neporušených originálů.

Pro samotnou rekonstrukci jsou potřebné odlévací hmoty, které dokáží reprodukovat detaily originálu až po nejjemnější povrchové struktury. Kromě toho je nutno použít speciální tekuté malty kompenzující smršťování, které mají rovněž tyto schopnosti a jsou i vizuálně vhodné pro repliky příslušného stavebního materiálu.

U tažených štukových prvků je postup zcela odlišný. Po vyrobení šablony na základě originálu jsou zejména u štuků v exteriéru zapotřebí malty, které jsou svým zpracováním co nejpodobnější sádrovým maltám používaným v dřívějších dobách, ovšem jsou výrazně odolnější vůči povětrnostním vlivům.